Jdi na obsah Jdi na menu
 


POŽÁR 31.3.1873

8. 5. 2018

jachymov-po-pozaru.jpgAž do požáru města si Jáchymov zachovával navzdory válkám, úpadku dolování i menším požárům vzhled a ráz živelně vzniklého středověkého města z počátku 16. století. Z doby, kdy byl Jáchymov druhé nejlidnatější město království. Jeho četné historické i stavební památky dalece přesahovaly svým významem nejen hranice města, ale i země. Vše zmizelo během pouhých pěti hodin.

Počátek roku 1873 byl jiný než předchozí. Po většinu zimy bylo velice málo sněhu a v březnu bylo nezvyklé sucho. Nezapršelo prakticky ani jednou a i teploty byly poměrně vysoké. Toto neobvyklé počasí připravilo živnou půdu pro největší katastrofu v dějinách Jáchymova. Během pouhých čtyř hodin přestalo město díky požáru dne 31. března 1873 prakticky existovat. Rychlost šíření ohně byla kromě sucha umocněna i vysokými dřevěnými štíty a hrázděnými patry staletých domů, silným větrem a absencí protipožárních opatření (až na výjimky, které ale neměly prakticky žádný vliv). Například krátce před požárem předložil zednický mistr Siegl městské radě návrh na protipožární zajištění kostela sv. Jáchyma. Byl ale odmítnut s tím, že kostel stojí o samotě a tudíž mu vůbec nic nehrozí. Hlavním důvodem odmítnutí ale byla finanční náročnost projektu. Je s podivem, že ačkoliv vyhořelo sedmitisícové město, ničivý živel si vyžádal „jen“ čtyři oběti.

Hořet začalo v 11:15 v opuštěné zámečnické dílně zhruba v místech dnešního hotelu Praha. Ačkoliv hasiči přijeli během okamžiku a vodu z potoka podávali i dobrovolníci, oheň se nepodařilo zkrotit. Naopak brzy hořel celý dům a díky silnému větru se rychle šířil po šindelových střechách i na další budovy. Plameny byly podporovány a roznášeny silným jihovýchodním větrem, tedy dále do údolí. Některé domy byly od okolních odděleny protipožární zdí, ty živel obešel, ale stejně se vždy vrátil. To byl případ hrázděného domu doktora Friedla, který měl sice protipožární zdi, ale bohužel doškovou střechu. Také pevný dům notáře Heidlera sliboval bezpečí. Byl vybaven protipožárními zdmi a střechu kryly pálené tašky. Mnoho cenností do něho sousedé snesli k jejich záchraně. Marně, ani tento dům plameny neobešly na dlouho. V poledne již hořela městská jatka (na místě dnešních panelových domů) a kaple svaté Anny. Ve 12:15 hořel měšťanský pivovar a deset domů v jeho sousedství. O pár minut později plameny strávily hotel U hvězdy a renesanční dům pekaře Früchtla. Ohnivé jazyky přeskakovaly do ulic souběžných s náměstím. V Dlouhé ulici 182 (dnes Šafaříkova) byl z telegrafního úřadu vynesen telegraf a s jeho pomocí se zpráva o neštěstí rozletěla do širokého okolí. Ale ačkoliv se hasičské sbory sjížděly ze všech stran, živel se nedařilo ani zmírnit, natožpak zastavit. Hasiči strhávali střechy z ohrožených budov, ale oheň byl rychlejší. Žár už byl tak silný, že domy č. p. 144 a 145, které měly střechu z ohnivzdorných tašek, vyhořely rovněž. Tašky sice vydržely, ale chytly trámy pod nimi.

Ve 13:15 již hořela radnice, Horní úřad (mincovna) a na druhé straně náměstí hotel Stadt Dresden (později Slovanský dům pod Hornickým domem). Užuž se zdálo, že se podaří živel zastavit. Lékárna odolávala i díky tomu, že obyvatelé polévali okna zevnitř a hasiči střechu zvenku. Nakonec ale lidé kapitulovali i tady a plameny se rozletěly do zbytku města s obnovenou silou.

Ostrovem se v moři plamenů stal kostel sv. Jáchyma, ale v jeho sousedství hořela rukavičkárna, domy i výrobna zátek s uskladněným korkem. Již se zdálo, že kostel ničivému živlu unikne, ale v 15:00 se na sanktusové věžičce na střeše kostela objevily první chomáčky kouře. Brzy vyskočily první ohýnky a zakrátko hořela celá vysoká střecha. Krovy se nakonec s obrovským rachotem zřítily a hořící věž připomínala obří pochodeň. Plameny z věže šlehaly ještě druhý den a z kostela se valil proud roztaveného stříbra až k radnici, kde postupně vychládal. Požár kostela byl vyvrcholením inferna, neboť plameny postupně uhasínaly. V 16:00 bylo po všem.

Ale až o půlnoci mohli lidé, kteří se zachránili v gotických sklepích svých domů, opustit své úkryty. Do té doby jim to rozpálené zdi a ulice nedovolily. Většina obyvatel se zachránila na okolních stráních. Zachránit se podařily jen zlomky majetků – vesměs věci, které lidé vynesli k potoku pod kaštanovou alejí. Ta jako zázrakem přežila, stejně jako stromy na Kostelním náměstí před kostelem sv. Jáchyma. Ve městě zůstalo neporušeno jen velmi málo budov, mezi nimi stará radnice na Anenském náměstí (Slovany) a několik domů v jejím okolí. Kostel Všech svatých se špitálem a osamocené domy rozeseté po stráních.

Díky telegrafické zprávě se zvěst o katastrofě rozletěla po celé monarchii i mezi její sousedy. První pomoc v podobě povozů potravin a ošacení dorazil krátce po půlnoci ze saského Oberwiesenthalu. Ráno se začalo organizovat ubytování postižených. Nové Město, Suchá, Mariánská – tady všude přijímali usedlíci obyvatele svého mateřského města. Na Tesařské mýtině (Zimmerhöhe) nad Svorností rostou nouzová obydlí, ale také se zde okamžitě vyrábí trámy na nové střechy. Další pomoc přichází doslova z celé země (prvotní sbírka po celé zemi vynesla 154 000 zlatých), přijíždí státní úředníci z Vídně i Prahy, je přijat zvláštní Zákon o státní půjčce ve výši 500 000 zlatých. Její splatnost byla rozložena na deset let a odložena o čtyři roky. Řada členů panovnické rodiny, vysoké šlechty i duchovenstva posílala osobní peněžité dary, ale i stavební materiál, potraviny atp.

Ačkoliv obnova započala prakticky okamžitě, trvalo padesát let, než se město vzpamatovalo a byly zahlazeny stopy po řádění ohnivého živlu. Mnohamilionové škody a značnou ztrátu kulturního dědictví však nedokázalo nahradit nic. Jáchymov navždy změnil svou tvář. Domy ztratily vysoké renesanční štíty a hrázděná patra se sedlovou střechou. Na radnici i Horním úřadě shořely nejdůležitější dokumenty města včetně map důlních děl. Z kostela sv. Jáchyma zůstaly jen vysoké zdi a věž, ze které dým stoupal ještě několik dní po požáru. Kostel sice byl pojištěn proti požáru částkou 100 000 zlatých, ale co to je proti ztrátě uměleckých památek. Jak asi vypadal souputníky obdivovaný deskový malovaný strop? Původní luteránský oltář s výjevem Poslední večeře Páně od Lucase Cranacha z roku 1545, hlavní oltář se sv. Jáchymem z šedého mramoru a množství darů hornických bratrstev? Oltář Svatého kříže s Kristem z ryzího stříbra v životní velikosti a pod ním Boží hrob ze stříbrných rud umístěný v prostředku kostela nebo ze stříbra tepaná kazatelna nesená postavou horníka a mnoho dalších vzácností? Z 8 epitafů na stěnách, z nichž tři maloval Albrecht Dürer, zůstaly jen žárem pokroucené plechy.

Požár ukázal nejen kladné stránky lidí, ale i jejich odvrácenou tvář. Na jedné straně lidé pomáhali hasit a snažili se zachránit věci svých sousedů, na straně druhé bylo zjištěno, že těsně před požárem lapkové vnikli do krypty kostela, kde rozlámali rakve a ukradli šperky a vše, co se jen trochu lesklo. Jen stříbrný štítek z rakve děkana Gerznera se později podařilo najít.

Jak jsem již psal, pomoc postiženým byla prakticky okamžitá. Dne 1. dubna do Jáchymova přijel pražský místodržitel Koller a rozdal potřebným 4000 zlatých. Každý dům dostal z peněz shromážděných sbírkou 600 zlatých. Do města dorazil mezi jinými i rakouský geolog Julius Schröckinger, viceprezident Finančního zemského ředitelství. V červenci již byla řada domů opravena, nicméně nedostatek peněz byl všude jasně patrný. V srpnu proto do Vídně odjela delegace složená z okresního hejtmana Hangirga, starosty Porkerta a obecního radního Fritsche. Cílem bylo urychlit uvolňování financí ze státní půjčky.

Na obnovu veřejných budov byl vypsán konkurz. Například stavba školy byla zadána staviteli Dörflerovi z Lokte za 79 000 zlatých. Její základní kámen byl položen v červenci 1873 a otevřena byla 1. října následujícího roku. Do báně obnovené kaple sv. Anny byla vložena zpráva o požáru sepsaná radním Kretschmerem. Na obnovu kostela se sešlo 79 nabídek. Stavba byla nakonec zadána tesařskému mistru J. J. Richterovi z Johann-Georgen-Stadtu za 88 000 zlatých. Plány k této přestavbě vypracoval stavitel Svatovítské katedrály v Praze arch. Josef Mocker. Se stavbou bylo započato 14. dubna 1874. Tato přestavba ale zcela změnila vzhled stavby a zničila řadu dochovaných detailů.

Požár ale přinesl i jistá pozitiva. Nové domy byly stavěny s ohledem na požární bezpečnost, mezi stavbami byly stavěny protipožární zdi a hlavně byl založen profesionální požární sbor.

„Z údolí na úpatí Klínovce zvedá se do jasné modře jarního nebe hrozivý mrak jako proslulá pinie nad kráterem Vesuvu, když se v jeho klínu začne zvedat ohnivá hmota nitra země. Jako mrak nad ohnivou horou září v noci odrazem žáru hlásajíc daleko do kraje: OHEŇ!

Ach, nikoliv, to se neotevřel klín země, aby vyvalil svou ohnivou hmotu do údolí, ale nespoutaný živel nemilosrdně zachvacuje majetek a domovy tisíců mírumilovných lidí a neustane, dokud nepozře poslední dosažitelnou oběť! Pak táhne temný mrak dál a slunce a měsíc, které tak dlouhá, dlouhá léta lily své přívětivé světlo na poklidné město, vysílající své paprsky na protáhlé kouřící hromady sutě, nestarajíce se o nářek, který je obklopuje … A k lidem dostává se zpráva, kterou zlověstný mrak naznačoval: Jáchymova již není!“ – líčení Dr. Gustava Laubeho z brožury vydané hned po požáru ve prospěch postižených.

 

Složka fotografií je zde: https://mipalfi.rajce.idnes.cz/Pozar_31.3.1873/