PIVOVAR
Právo vařit a prodávat pivo v Jáchymově udělovali Šlikové již v roce 1518. Právo várečné zároveň patřilo mezi městská práva udělená roku 1520 králem Ludvíkem Jagellonským při povýšení osady Údolí na město. V této době se však ještě nejednalo o jeden centrální pivovar v dnešním slova smyslu, nýbrž o jednotlivé právovárečné domy. V nich se pivo nejen vařilo, ale také prodávalo. Zajímavostí je, že várečné právo nebylo vázáno na osobu majitele, ale přímo na konkrétní dům.
V roce 1546 byl v Jáchymově vydán zvláštní řád pro pivovarnické mistry, který se stal součástí Statut města. V šestnáctém století byly v Jáchymově velmi oblíbené závody v pití piva, což vedlo k narušování městského pořádku. Z tohoto důvodu byla vydána tzv. suchá vyhláška, která přesně stanovovala počet míst v šencích, množství prodaného piva i hodinu ukončení jeho prodeje. Toto nařízení však nebylo v praxi důsledně vymáháno, a proto se často ani nedodržovalo.
V osmnáctém století již v Jáchymově fungovaly dva městské pivovary. Podle tereziánského katastru měly společný výstav 1100 hl, tedy 1964 sudů. Jeden z pivovarů vařil pivo pro horní část města, druhý pro část dolní. Zatímco horní pivovar lze sledovat v pramenech i v následujících obdobích, zmínky o dolním pivovaru po roce 1753 mizí. Není známo, kdy a za jakých okolností jeho provoz skončil, ani kde přesně stával.
Horní pivovar, který se postupně vyvinul v měšťanský pivovar, padl spolu s velkou částí města za oběť ničivému požáru dne 31. března 1873. Podle dochovaných údajů vyhořel pivovar v 12:15 hodin, tedy přibližně hodinu po vzniku požáru v dolní části města.
V letech 1897–1898 prošel pivovar rozsáhlou rekonstrukcí. Byly vybudovány nové sklepy a výroba přešla z ručního vaření na parostrojní vybavení. Do roku 1906 pivovar vlastnila a provozovala obec pivovárečníků, tedy sdružení vlastníků právovárečných domů. Od tohoto roku přešlo vaření piva i budovy pivovaru do majetku města Jáchymov, které podnik provozovalo až do roku 1945.
Během první světové války vařil pivovar nízkostupňové a nekvalitní pivo. Nedostatek surovin a používání různých náhražek vedly ke ztrátě většiny odběratelů. V roce 1930 byl pivovar zcela mimo provoz a hrozilo jeho definitivní uzavření. Město tehdy zvažovalo využití objektu pro zřízení rašelinových lázní. Provoz však byl nakonec zachován a kvalita zde vařených piv se v dalších letech těšila dobrému jménu v širokém okolí.
Po druhé světové válce byl pivovar v letech 1945–1949 pod národní správou. Ministerstvo výživy dne 17. června 1946 rozhodlo o jeho zrušení. Město proti tomuto kroku energicky protestovalo, avšak bez úspěchu. Jako hlavní argumenty uvádělo nedávnou generální rekonstrukci dokončenou v květnu roku 1945, dostatečný odbyt i sociální dopady uzavření. Pivovar zaměstnával přibližně dvacet rodin a další desítky osob pracovaly v navazujících oborech, jako byli truhláři, bednáři či řidiči. Město rovněž poukazovalo na rozpor mezi snahou státu o dosídlení pohraničí a rušením pracovních míst, zvláště poté, co již dříve došlo k uzavření Státní tabákové továrny. Pivovar byl po ní druhým největším zaměstnavatelem ve městě.
Protesty však nebyly vyslyšeny a poslední výstav proběhl v listopadu roku 1946. Budovy pivovaru byly pro špatný technický stav zbořeny v roce 1962.
Fotogalerie zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Pivovar/
