HANDSTEIN – HORNICKÉ UMĚLECKÉ DÍLO
ÚVOD
Název handstein pochází z němčiny a označuje minerál či kus rudy význačného vzhledu a kvality, který bylo možné uzvednout jednou rukou. Latinské označení lapis manualis je pouhým doslovným překladem německého výrazu. Nešlo tedy o běžný nerost, ale o výběrový kus, jenž se díky svému tvaru, kresbě či obsahu kovu stal základem pro vznik uměleckého předmětu.
HISTORIE A VÝVOJ
Základem handsteinů byla nejčastěji stříbrná nebo cínová ruda, později také měděná či polymetalická. Vybraný kus byl následně opracován zlatníkem a doplněn o figurální či architektonické prvky. Podstavec tvořilo zlacené stříbro nebo vzácné druhy dřeva. Výsledkem bylo spojení přírodního útvaru s uměleckým řemeslem.
Nejstarší handsteiny pocházejí z Jáchymova a jejich výroba je spojována s Conzem Welczem po roce 1520. Významným tvůrcem byl také Caspar Ulich, působící v Jáchymově ve třetí čtvrtině 16. století. Právě v prostředí rozvíjejícího se hornického města vznikla tradice, která se později rozšířila i do dalších středoevropských oblastí.
V 18. století došlo k oživení či znovuzavedení výroby handsteinů, a to například v Příbrami, Kremnici, Banské Bystrici nebo Banské Štiavnici. Na počátku 19. století začaly být drahé rudy částečně nahrazovány jinými materiály, jako bylo dřevo, mech, kůra, stromová pryskyřice, kašírované plátno či dokonce papír. Handstein se tak postupně proměňoval z reprezentativního hornického artefaktu v dekorativní objekt.
POPIS A TYPOLOGIE
Ranný neboli jáchymovský handstein byl tvořen jedním kusem nerostu, který byl částečně opracován a doplněn drobnými figurkami nebo předměty. Nejčastěji zobrazoval náboženské výjevy, případně důlní scény s duchovním přesahem. Setkáváme se například se scénami Kalvárie s Kristem ukřižovaným či vítězným, s vyobrazením Golgoty, zahrady Getsemanské s modlícím se Kristem nebo s křížovou cestou. Po nástupu reformace se objevují motivy Vyhnání z ráje, Stvoření Evy nebo dvojice motivů na opačných stranách handsteinu, kdy jeden je starozákonní a druhý novozákonní.
Doprovodné figurky často zobrazují kutající horníky s jejich nástroji nebo postavy tematicky související se zvoleným výjevem. Objevují se také handsteiny znázorňující kaple, hrady či hornické sloje. Podstavce bývají řešeny jako nožky podobné pohárům se širokou základnou. Zvláštní kategorií byly drobné handsteiny nošené jako amulety.
Pozdější handsteiny, které již nepocházely z Jáchymova, bývají složeny z více kusů horniny a kompozičně rozloženy do šířky. Některé dosahovaly velikosti stolové desky, častěji většího tácu. Podstavce někdy tvoří postavy nosičů, například horníků, kteří handstein nesou v rukou či na hlavě. Tyto kompozice zobrazují modely skutečných hradů, Betlém s jesličkami, města nebo řemeslnické dílny a bývají doplněny drúzami krystalů drahých kamenů. Zvláštní kategorií jsou handsteiny s pohyblivými převody, u nichž doprovodné postavičky vykonávají charakteristickou činnost.
VÝZNAM A FUNKCE
Handsteiny byly vystavovány především v kabinetech kuriozit šlechtických sídel jako reprezentativní předměty spojující přírodní bohatství a lidské umění. Staly se symbolem hornického podnikání, technické dovednosti i náboženského světonázoru své doby.
