TÁBORY NA HORNOSLAVKOVSKU
Rozvoj těžby v okolí Horní Slavkov byl zahájen systematicky po roce 1948, kdy geologický průzkum potvrdil významná ložiska uranové rudy. V krátké době vznikla síť šachet a pracovních táborů navázaných na centrální systém vybudovaný v Jáchymov. Evidence vězňů, jejich přerozdělování i přesuny mezi revíry odpovídaly jednotnému modelu. Vězni byli do oblasti přiváženi z různých částí republiky a podle potřeby přesouváni i zpět do jiných uranových center.
LEŽNICE
Tábor Ležnice vznikl na přelomu čtyřicátých a padesátých let v souvislosti s otevřením okolních šachet. Sloužil k ubytování několika stovek vězňů pracujících především v hlubinné těžbě. Areál byl obehnán dvojitým oplocením z ostnatého drátu s nástřelným pásmem, vybaven strážními věžemi, apelplacem a korekcemi. Vězni pracovali v podzemí při těžbě a rubání rudy, často bez odpovídající ochrany proti prašnosti a radioaktivní zátěži. Režim byl přísný, pracovní normy vysoké a disciplinární tresty běžné.
V Křížové cestě ke svobodě je Ležnice připomínána symbolem rozlomeného kříže. Tento znak vyjadřuje násilné přerušení lidských osudů i rozbití životních jistot vězňů, kteří zde byli drženi.
PROKOP
Tábor Prokop byl zřízen u stejnojmenné šachty a fungoval především v první polovině padesátých let. Šlo o zařízení střední velikosti s několika stovkami vězňů. Vězni zde pracovali v hlubinném dole i při povrchových činnostech spojených s dopravou a manipulací s rudou. Oplocení, nástřelné pásmo i systém ostrahy odpovídaly standardu uranových táborů. Práce probíhala ve značných hloubkách a při vysoké fyzické zátěži, bez dostatečné ochrany před radioaktivitou.
V Křížové cestě je Prokop označen symbolem hornického kladívka a želízka. Tradiční znak hornictví zde získává tragický význam – místo svobodné práce symbolizuje nucenou těžbu pod dozorem ozbrojené moci.
SVATOPLUK
Tábor Svatopluk vznikl při rozšiřování těžby v hornoslavkovském revíru a sloužil pro ubytování vězňů pracujících na okolních šachtách. Režim byl shodný s ostatními zařízeními – izolace, přísná kontrola pohybu, korekce a vysoké pracovní normy. Vězni byli vystaveni dlouhodobé fyzické zátěži i radioaktivní expozici.
V Křížové cestě je Svatopluk připomínán symbolem trnové koruny, která odkazuje k utrpení, ponížení a vědomému způsobování bolesti.
XII
Tábor označovaný jako XII byl navázán na stejnojmennou šachtu a sloužil jako pracovní základna pro těžbu i související provozy. Šlo o zařízení s několika stovkami vězňů, obehnané oplocením s nástřelným pásmem a stálou ostrahou. Vězni pracovali v podzemí i na povrchu podle aktuální potřeby těžby.
V Křížové cestě má tábor své zastavení označené stylizovanou římskou číslicí XII. Symbol připomíná technické označení šachty i anonymitu, s jakou byli vězni v systému často redukováni na čísla.
Hornoslavkovská větev byla plně integrována do centrálně řízené struktury uranových dolů. Evidence vězňů, jejich přesuny mezi revíry, pracovní normy i bezpečnostní opatření vycházely z jednotného systému vytvořeného již v Jáchymově. Tábory nebyly izolovanými zařízeními, ale součástí jednoho mechanismu zaměřeného na maximální těžbu strategické suroviny.
Společným znakem všech hornoslavkovských táborů byla kombinace extrémní fyzické námahy, radioaktivní zátěže a represivního režimu. Vězni pracovali bez odpovídající ochrany, při nedostatečné stravě a omezené hygieně. Po útlumu těžby byly tábory postupně rušeny a většina jejich staveb zanikla. Připomínka Ležnice, Prokopu, Svatopluku i tábora XII v Křížové cestě ke svobodě potvrzuje, že hornoslavkovská oblast byla nedílnou součástí celé soustavy uranových pracovních táborů.
