SOUSTAVA JÁCHYMOVSKÝCH URANOVÝCH TÁBORŮ MIMO JÁCHYMOV
Po únoru 1948 se těžba uranu stala strategickou prioritou státu. Jáchymov představoval centrum systému, kde vznikla první síť pracovních táborů, registračních stanic a velitelství Sboru vězeňské stráže. S rostoucí potřebou pracovní síly se však těžba rozšiřovala i do dalších ložisek, především do oblasti Horního Slavkova a později na Příbramsko. Tyto oblasti nebyly samostatnými projekty, ale organizačně navazovaly na jáchymovskou správu a využívaly stejné personální i bezpečnostní struktury.
Horní Slavkov se stal druhým významným centrem uranové těžby. Vznikla zde řada pracovních táborů, které byly umístěny u jednotlivých šachet a provozů. Režim byl totožný s jáchymovskými lágry – dvojité oplocení z ostnatého drátu, nástřelná pásma, strážní věže, apelplac, korekce a přísná izolace vězňů od civilního obyvatelstva. Vězni byli nasazováni přímo do důlní těžby, na třídění rudy, stavební práce i na budování infrastruktury. Přesuny mezi Jáchymovem a Horním Slavkovem byly běžné a reagovaly na aktuální potřeby těžby.
Na Příbramsku vznikl další rozsáhlý komplex táborů, který se stal významnou součástí celé soustavy. Tábory zde fungovaly v těsné vazbě na uranové doly Bytíz, Vojna a další provozy. I zde byl uplatňován stejný model organizace – evidence vězňů, jejich přerozdělování podle pracovních potřeb, přísná ostraha a tvrdý kázeňský režim. Příbramské tábory přijímaly vězně nejen z místních soudů, ale i z jáchymovských registračních center. Docházelo k pravidelným transportům mezi regiony, a to jak z důvodu pracovního vytížení, tak i jako forma kázeňského postihu.
Společným znakem všech těchto oblastí byla práce bez odpovídající ochrany před radioaktivitou a prašností. Vězni byli vystaveni dlouhodobé expozici uranové rudy, často bez možnosti základní hygieny. Nedostatečná strava, klimaticky náročné podmínky a fyzicky vyčerpávající práce měly za následek četná zdravotní poškození. Režim se opíral o kombinaci administrativního tlaku, fyzických trestů a psychického zastrašování. Korekce, bití, izolace a veřejné tresty byly běžnou součástí života v táborech.
Organizačně byly všechny tyto tábory podřízeny jednotnému řízení a logistice. Uranová ruda byla z jednotlivých dolů soustřeďována do úpraven a následně expedována do zahraničí. Transporty probíhaly pravidelně a pod dohledem ozbrojených složek Ministerstva vnitra. Celý systém byl řízen centrálně a jednotlivé regiony představovaly pouze geografické větve téhož mechanismu.
Součástí lágrové Křížové cesty v Jáchymově jsou symbolicky připomínány i tábory mimo samotné město. Připomínka utrpení vězňů tak přesahuje hranice Jáchymova a odkazuje na širší síť represivních zařízení. Dnes jsou některé z bývalých táborů přístupné veřejnosti jako památníky nebo naučné lokality, jiné zanikly bez viditelných stop. Přesto všechny tvoří nedílnou součást historie uranové těžby a politické perzekuce v poválečném Československu.
