ŠLIKOVÉ
Původ rodu
Až do počátku 15. století byl rod Schliků poměrně málo známý. Původně šlo o patricijskou rodinu z Chebu. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1394. Nejstarším známým členem byl plátenický mistr Jindřich Schlik, který byl v letech 1408–1425 zapsán mezi radní města Chebu.
Tento zámožný měšťan měl několik synů – Kašpara, Jindřicha, Mikuláše, Františka a Matyáše. Právě jejich generace přivedla rod mezi nejvýznamnější šlechtické rody své doby.
Kašpar Schlik
Prvním skutečně významným členem rodu byl Kašpar Schlik (kolem 1400–1449). Jako vzdělaný písař studoval na univerzitě v Basileji a doprovázel císaře Zikmunda na koncil do Kostnice roku 1415.
Jeho úspěšná dvorská kariéra otevřela rodu cestu do panského stavu a mezi říšské svobodné pány roku 1422. Na tomto vzestupu se pravděpodobně podílel i jeho původ – jeho matkou měla být hraběnka z rodu Collalta de Camino.
Roku 1433 se Kašpar stal říšským kancléřem. Po bitvě u Lipan roku 1434 získal Loketské purkrabství s hradem i městem Loket. Následující rok získal také Sokolovsko a stal se správcem Chebska. Postupně získal také Hroznětín (1437) a celý Loketský kraj s Ostrovem a hradem Andělská Hora.
Loketský kraj drželi Schlikové až do roku 1547. Kašpar rovněž získal rozsáhlá panství mimo České království – italské hrabství Bassano Vicentino (1431) a v Uhrách panství Holíč. Roku 1437 obdržel říšský hraběcí titul.
Po celý život působil jako kancléř císaře Zikmunda i jeho nástupců a stýkal se s mnoha významnými osobnostmi své doby, například s humanistou Eneášem Sylviem Piccolominim. Jeho bratr Jindřich se stal biskupem ve Freisingu.
Rodová panství a vznik Jáchymova
Zatímco Kašpar většinu času trávil ve službách císařského dvora, o rodová panství se staral jeho bratr Matyáš. Ten zakoupil Bečov, Bochov a roku 1446 také Nejdek.
Matyáš se svým synem Jeronýmem koupili od syna Jindřicha II. z Plavna hrad Kynžvart, který roku 1508 prodali rodu Gutštejnů.
Kašparův syn Štěpán Schlik (1487–1525), vladař české větve rodu, založil roku 1516 na místě opuštěné osady Konradsgrünn nové sídlo, které bylo zpočátku nazýváno jednoduše Údolí. Právě zde vzniklo pozdější město Jáchymov.
Díky objevu bohatých stříbrných rud zde Schlikové založili doly a mincovnu. Razili zde slavné stříbrné mince – tolary, jejichž název se později stal základem slova dolar.
Konflikty s Habsburky
Ačkoliv řada členů rodu zastávala významné úřady, Schlikové se často dostávali do opozice vůči vládnoucím Habsburkům.
Při prvním stavovském povstání patřil Albín Schlik (†1541) mezi hlavní vůdce stavovské opozice. Po porážce Šmalkaldského spolku roku 1547 uprchl ze země a zemřel v Durynsku.
Jeho bratr Jeroným Schlik (1494–1551) otevřel během konfliktu české země saským vojskům a umožnil jim vstup do svých měst a hradů, včetně Jáchymova.
Albrecht Schlik byl nejvyšším hejtmanem českého vojska a proslavil se zejména roku 1527, kdy vedl vojsko v Uhrách proti Turkům.
Schlikové v době třicetileté války
Také během třicetileté války stáli Schlikové proti habsburské moci.
Jan Albín Schlik (1579–1628), vladař sokolovské větve rodu, byl jedním z direktorů stavovského povstání. Po porážce na Bílé hoře uprchl do Německa, kde zemřel ve Cvikově.
Jáchym Ondřej Schlik (1569–1621), vladař ostrovské větve rodu, byl rovněž jedním z direktorů povstání a patřil mezi hlavní stoupence českého krále Fridricha Falckého. Po jeho korunovaci byl jmenován nejvyšším soudcem Zemí Koruny české a fojtem v Horní Lužici.
Po bitvě na Bílé hoře uprchl do Saska, ale byl v Drážďanech poznán a zatčen. Na příkaz saského kurfiřta byl vydán do Čech, kde byl odsouzen k smrti a popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Před popravou mu byla uťata pravá ruka a jeho hlava byla vystavena na věži Karlova mostu.
Jindřich Schlik
Jeho bratr Jindřich Schlik (1580–1650) byl známý vojevůdce. Bojoval v Nizozemí, Uhrách i v Savojsku. Jako generál stavovských vojsk velel v bitvě na Bílé hoře moravskému pluku, který vydržel v boji nejdéle.
Nešlo však o Moravany, ale o žoldnéře najaté z německých zemí za moravské peníze. Po bitvě nebyl Jindřich potrestán, protože císař Ferdinand II. uznal, že bojoval jako profesionální voják a nikoli z politických důvodů.
Později konvertoval ke katolicismu, stal se císařským generálem a sloužil v armádě Albrechta z Valdštejna. Účastnil se také spiknutí proti Valdštejnovi.
Po třicetileté válce byl jediným členem rodu, který zůstal v českých zemích. Držel panství Kopidlno, Velíš, Staré Hrady, Planou u Mariánských Lázní a sídlo v Jičíněvsi.
Rod v novější době
Potomci Jindřicha Schliků zůstali v českých zemích a zastávali řadu významných funkcí.
Jeho vnuk Leopold Antonín Josef Schlik (1663–1723) byl císařským generálem a roku 1713 se stal nejvyšším kancléřem Českého království. Téhož roku byl vyznamenán Řádem zlatého rouna.
František Josef Jindřich Schlik (1788–1862) bojoval proti Napoleonovi u Drážďan a v bitvě národů u Lipska. Roku 1848 se podílel na potlačení maďarského povstání a roku 1859 velel rakouskému vojsku v bitvě u Solferina.
Rod ve 20. století
Jindřich Schlik (1875–1957) byl kapitánem československé armády. Svou publikací A potom? protestoval proti pozemkové reformě a proti socializačním tendencím v zemi. V roce 1939 byl jedním ze signatářů Prohlášení české šlechty. Během nacistické okupace byla na jeho majetek uvalena nucená správa.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl majetek rodu zestátněn. Jindřich Schlik (1916–?) pracoval jako traktorista a roku 1968 emigroval. Téhož roku se stal komturem Řádu sv. Jana v Mailbergu.
Jeho bratr Zikmund Schlik (1916–1988) pracoval jako pomocný dělník. Syn Jindřicha, František Jindřich Schlik, emigroval roku 1968 spolu se svým otcem a po roce 1989 se vrátil do České republiky.
