JEŽEK OLDŘICH Mgr. /1931 - 2020/
Narodil se v roce 1931 ve Frýdku na severní Moravě. Jeho otec byl francouzský legionář. S rodinou krátce žil v Karviné a od počátku třicátých let na Podkarpatské Rusi ve městě Slatina (dnes Solotvyno na Ukrajině). Dne 15. března 1939 musela rodina uprchnout před postupující maďarskou armádou – přes Rumunsko, Jugoslávii, Vídeň a Moravu se dostala na Náchodsko, odkud pocházel otec pana Ježka. Ten brzy získal místo kantýnského na Příbramsku, kde rodina prožila období okupace.
Od srpna roku 1945 žil v Jáchymově, protože zde otec provozoval restauraci nad pivovarem. V roce 1949 maturoval a následně vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze. Již během studií, v roce 1950, působil jako učitel v Krásném Lese, následující rok v Ostrově a vysokoškolská studia dokončil během učitelského působení v Suché a Horním Žďáru.
Po návratu z povinné vojenské služby v roce 1957 pracoval jako zástupce ředitele v nové škole v Husově ulici. V roce 1968 se stal ředitelem, avšak v roce 1969 musel školství opustit, protože podepsal dokument 2000 slov. Následně pracoval v Ostrově – nejprve v Jitoně a poté v podniku Škoda. Po roce 1980 se stal kronikářem Jáchymova a mohl se vrátit i do školství jako učitel. V roce 1990 byl opět jmenován ředitelem ZDŠ. Kroniku města vedl do roku 2006, z funkce ředitele však odešel do důchodu již v roce 1992.
Byl ženatý a měl tři dcery. Po dlouhé nemoci zemřel 9. září 2020.
Byl spoluautorem knihy Jáchymov – město stříbra, radia a léčivé vody a spoluautorem publikace Jáchymov pro potřeby městského kulturního střediska. O historii města psal do Městského zpravodaje a jeho texty jsou součástí knihy Zápisník jáchymovského kronikáře. Dále je autorem řady článků a přednášek věnovaných Jáchymovu.