Dominik kardinál Duka OP (1943–2025)
Život a studia
Dominik Duka se narodil jako Jaroslav Duka 26. dubna 1943 na Rožberku v Hradci Králové. Pokřtěn byl v pouchovském kostele. Jeho matka Anežka pocházela z Hor Matky Boží na Šumavě, otec František byl rodákem z Pouchova.
Otec byl během druhé světové války příslušníkem Vládního vojska. S pomocí dominikána Jiřího M. Veselého dezertoval v Itálii a přes Švýcarsko odešel do Anglie, kde se stal zbrojířem 311. československé bombardovací perutě britského Královského letectva. Po válce byl v padesátých letech spolu s dalšími příslušníky československé zahraniční armády na západní frontě komunistickým režimem odsouzen a vězněn ve věznici Mírov. Zemřel v roce 1991.
Jaroslav Duka od dvanácti let ministroval v kostele svatého Pavla Apoštola v Pouchově. Studoval v Hradci Králové, kde roku 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo kvůli rodinnému původu znemožněno. V letech 1960 až 1962 se proto vyučil strojním zámečníkem v ZVÚ Hradec Králové a následně absolvoval základní vojenskou službu.
V roce 1965 byl po několika odvoláních přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Dne 5. ledna 1968 tajně vstoupil do dominikánského řádu (Řád bratří kazatelů), který byl tehdy v Československu zakázán. Přijal řeholní jméno Dominik. O rok později složil řeholní sliby a dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze.
Kněžská služba a působení v Jáchymově
Po kněžském svěcení působil jako duchovní správce v několika farnostech západních Čech, mimo jiné v Chlumu svaté Máří, Nových Mitrovicích a také v Jáchymově. Právě zde se jeho životní dráha na čas spojila s krušnohorským regionem.
V roce 1972 složil slavné sliby v dominikánském řádu. Roku 1975 mu však byl odňat státní souhlas k duchovní správě. Nastoupil proto jako rýsovač v podniku Škoda v Plzni. Současně se věnoval tajné činnosti dominikánského řádu a podílel se na organizování tajného studia pro mladé členy řádu.
V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V roce 1981 byl odsouzen na patnáct měsíců odnětí svobody za maření státního dozoru nad církvemi a trest vykonal ve věznici Plzeň-Bory.
Působení po roce 1989
Po pádu komunistického režimu se zapojil do obnovy řeholního života. V letech 1986 až 1998 byl provinciálem československé dominikánské provincie. Po roce 1989 působil také jako předseda Konference vyšších řeholních představených a přednášel biblistiku na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Papež Jan Pavel II. jej 6. června 1998 jmenoval královéhradeckým sídelním biskupem. V této diecézi založil Diecézní teologický institut a církevní gymnázium ve Skutči. V letech 2000 až 2004 byl místopředsedou České biskupské konference. V roce 2004 byl jmenován apoštolským administrátorem litoměřické diecéze.
Arcibiskup pražský a kardinál
Dne 13. února 2010 jej papež Benedikt XVI. jmenoval arcibiskupem pražským a primasem českým. Současně se stal velkým kancléřem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Dne 18. února 2012 byl jmenován kardinálem římskokatolické církve.
Po dobu své služby patřil k výrazným osobnostem veřejného života a účastnil se řady společenských a mezinárodních aktivit. Byl rovněž generálním kaplanem Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského.
Ocenění
Dominik Duka obdržel řadu domácích i zahraničních vyznamenání. V roce 2001 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně. Roku 2016 byl prezidentem Milošem Zemanem vyznamenán nejvyšším českým státním vyznamenáním, Řádem Bílého lva. Byl také nositelem francouzského Řádu čestné legie a Komandérského kříže s hvězdou Řádu za zásluhy o Polskou republiku.
Obdržel také tři čestné doktoráty – od Univerzity ve švýcarském Fribourgu, Univerzity Hradec Králové a Papežské teologické fakulty ve Varšavě.
Smrt a památka
Dominik kardinál Duka zemřel 4. listopadu 2025. Zůstává jednou z nejvýraznějších osobností české katolické církve moderní doby.
Dílo
Je autorem řady teologických publikací, například knih Zápas o člověka, Úvod do studia Písma svatého, Škola vnitřní modlitby či Úvod do teologie. Podílel se také na překladu Jeruzalémské bible do češtiny a publikoval desítky článků v domácích i zahraničních odborných časopisech.
